Rubriky
Muži

Milujeme módu

Oblečení neodmyslitelně, no někdo si ho možná rád odmyslí, ale to rozebírat raději nebudu, patří do našich životů. Denně ho používáme od rána do večera a v podstatě i přes noc, a tím pádem i řešíme, jaké nám nejvíce sluší, které je nejvíce pohodlné a mnohé další aspekty. Každý má svůj specifický styl a vkus, a podle něj si vybírá kousky do svého šatníku. O něžném pohlaví je všeobecně více než dobře známo, že si s výběrem svých věcí dává záležet, ale co pánové?

Někteří z nich moc neřeší, co na sebe navléknou. Prostě mají nějakou zásobu oblečení, které jim v obchodě přišlo alespoň pohodlné, když už nic jiného, a kombinují ho podle toho, kam jim zrovna „ujede“ ruka v poličce. Někteří jsou ale ve výběru pečliví minimálně stejně jako ženy. Záleží jim na kvalitě, stylu a vzhledu nejen jednotlivých kousků, nýbrž i jejich kombinací! Takoví muži ode mne dostávají pochvalu, protože je radost potkat upraveného muže, kterému to sluší!

Aby však ti, kteří módu zkrátka nemají v krvi, a i když se snaží, tak nejsou schopní sestavit více kousků oblečení, které k sobě pasují, neodcházeli se svěšenou hlavou a depresí z toho, že nikdy nebudou pro žádnou dost dobří, prozradím vám na závěr několik věcí, které se mi na mužích neskutečně líbí:

·         Obleky – nedokážete-li napasovat kalhoty k tričku, košili a svetru, s oblekem jste bez starostí! Nemáte při oblékání se co pokazit (možná jedině kravata by vám mohla činit problémy, ale tu můžete nahradit předvázaným motýlkem a chodit tak po světě styloví a nedotknutelní!)

·         Hodinky – nemůžu si pomoci, ale když vidím na pánském zápěstí kvalitní hodinky, jeho přitažlivost a mé sympatie k němu opravdu rapidně vzrostou.

·         Dlouhé kabáty – nevím, jestli tohle u mě způsobila má láska k Sherlockovi ztvárněnému Benediktem Cumberbatchem, nebo se to vyvinulo nějak přirozeně, ale každopádně muž v dlouhém tmavém kabátu je pro mě muž, kterému to sluší!

Rubriky
Muži

Začalo to zatoulaným jádrem ořechu

Na jaře, při první obhlídce zahrady po dlouhé zimě, si všimnete nedaleko domu netypické rostlinky. Plevel to není, kytka také ne.Při důkladnějším prozkoumání zjistíte, že se na svět klube strom. Ořešák. Nikdo ho nesadil, sám si našel místo a zakořenil. A vy to respektujete. Roste jako z vody a už druhý rok je z něho mladý stromek. Štíhlý, vysoký, s malou korunkou. Připevníte ho ke kůlu, aby se mu vyrovnal kmínek.

Za pět let už to je junák, který roste do krásy. Korunu má hustou a v tomto roce vás obdaruje první úrodou. Ořechy mají sice skořápku tvrdou jako kámen, ale vy mu za ně v duši poděkujete. Jeho pevné větve poslouží k zavěšení houpaček pro vaše děti, které jsou v permanenci od jara do podzimu. To vystele celou zahradu spadaným listím, ale vy je uklidíte, aby na zahradě bylo na jaře čisto. Vůbec jste netušili, kolik ho na něm je.  

 

A dneska jeho košatá koruna poskytuje v létě příjemný stín

 
V letošním roce jste oslavili jeho patnácté narozeniny.K jeho kmenu jste postavili lavičky se stolečkem a během celého léta je to nejoblíbenější místo celé rodiny. Příjemný stín vás chrání před slunečními paprsky. A vy jste rádi, že se rozhodl vyrůst tak blízko domu, přímo před okny vaší ložnice.

Patnáct let vám dělá společníka při ranním vstávání. Váš první pohled po probuzení  patří jemu. Předvádí vám tu nesmírnou přírodní krásu, když na jaře začnou rašit první lístky. Potom se celý pokryje jehnědami a někdy ke konci prázdnin už vidíte malé plody ořechu v hrubých slupkách.

V čase dozrání vás často v noci budí zvuk jejich padání na venkovní dlažbu. A to se už listy začínají barvit podzimem. Na žluto a na červeno. V listopadu už má holé větve a vy přemýšlíte, s jakou grácií to během celého roku zvládá. Za slunce, za deště, za mrazu. Stojí a větvemi vám mává přímo do postele…