Jedním z nejrozšířeněji přijímaných vědeckých dogmat je mimo jiné také evoluce. Ta postuluje, že se složitější organismy vyvíjely postupem času z těch méně složitých, a že původ veškerého života lze teoreticky vysledovat zpět až k původním jednobuněčným organismům.
Avšak ačkoliv je tato teorie všeobecně přijímaná, stále se najdou lidé, kteří s ní nesouhlasí. Tvrdí, že něco takového zkrátka není možné, a že v přírodě nic podobného pozorováno nikdy nebylo. Jako argument uvádí složitost některých systémů, jako je například oko, které se zkrátka nemohlo vyvinout z něčeho jednoduššího.
V tomto případě však nemají pravdu. Například právě vývoj oka je velmi dobře zdokumentován, a faktem je, že i nedokonalé oko představovalo výhodu oproti žádnému. Není tedy divu, že organismy, které jim byly obdařeny, byly v boji o přežití úspěšnější než konkurence.
Hlavním problémem, který tito lidé mají, je fakt, že si nedokáží představit velkou časovou škálu, o které mluvíme. Nejedná se zde totiž o tisíce, ani statisíce let, nýbrž o miliardy, které uplynuly od vzniku prvních organismů. A taková doba je pro lidský mozek zkrátka nepředstavitelná, navzdory všem analogiím, které můžeme vymyslet.
Také je zde fakt, že si vývoj představují podobně jako například u pokémonů – rodičům se zkrátka narodí dítě, které je naprosto odlišné a již představuje jiný druh, kdy se například původnímu primátu, ze kterého pocházíme, najednou narodí dítě bez srsti, které chodí vzpřímeně.
Takto to samozřejmě vůbec nefunguje. Jde o graduální proces, kdy se z mnoha malých změn v průběhu času stanou změny velké. To koneckonců bylo pozorováno i v přírodě, kdy se jistý druh ryby žijící v Michiganském jezeře kvůli změněným podmínkám, které vytvořili lidé, v průběhu několika málo desetiletí značně změnil.
Díky mnoha důkazům, ať už fosilním či laboratorním, se nedá popřít, že evoluce je fakt. Ať se nám to líbí, nebo ne, našimi nejbližšími příbuznými jsou šimpanzi. A to, že se najdou lidé, kteří tomu nevěří, ještě neznamená, že tomu tak není.
